Založit webové stránky nebo eShop

Co vše pro štěňátko?

Aneb rady pro páníčky, co vše by měli pořídit malému psímu kamarádovi ještě před příchodem do nového domova

 

V této sekci bych chtěla přiblížit to, co je nezbytné připravit pro příchod nového člena k Vám domů. Vynechám otázku volby plemene a pohlaví, to jste si již volili a teď je hlavní otázkou, co vše potřebujeme pro nové miminko? Je toho dost, na to aby člověk na něco zapomněl. Spousty věcí musíte pořídit ještě než štěňátko překročí práh Vašeho obydlí.

 

 

 

 

Jaký zvolit pelíšek? Na trhu je takových velikostí, druhů, typů, barev, materiálů. Vynecháme barvu, tu si páník určitě zvolí sám dle preferencí a ladící k interiéru. Je možné, že zvolíte pejskovi pelíšek, který nakonec úplně vyhovovat nebude a skončíte u jiného, ale pro začátek by to měl být určitě pelíšek odolný (vůči štěněčím zoubkům), netoxický, bezpečný. Nedoporučuji proutěné, ty jsou zlikvidovány jako první a hrozí poranění o třísky. Látkový na začátek také není nejlepší, miminko se občas počůrá, také vytrhaný vatelín nebude pro bříško ideální. Nejvíce asi bude vyhovovat kvalitní plastový, se spodním odvětráváním (aby nedocházelo k zapařování). Až Váš nezbeda přestane zkoušet, co dovedou zoubky, dá se určitě vybrat i jiný. Naše čubinka miluje spaní "zachumlaná" a v měkkém, takže jsme pro ni nechali na míru ušít pelíšek dle představ. Do pelíšku je vhodná určitě nějaká starší (ale čistá!) deka, či povlečený vatelínový polštář. Povlečení (i na deku) má sousty výhod, měnit můžete dle potřeby, aniž by byl pejsek ochuzen o svou oblíbenou deku, než se mu vypere a usuší (samozřejmě bude potřeba jednou za čas vyprat i tu, ale není to tak často, než když by se nepoužilo povlečení – nám se to velmi osvědčilo). Existují už i přímo psí polštáře s pratelnými potahy – výběr na trhu je obrovský.

 

Některým pejskům vyhovuje mít i jakousi boudičku, kde se cítí bezpečně – to jsme u naší Cíni vyřešili klecí s přehozenou dekou (zároveň tak vznikl super odkládací prostor na její nezbytné potřeby). Klec je výhodná i v případě, kdy máte malého ničitele. Musí však být dostatečně prostorná. Stejně tak velikost pelíšku musí být dostatečná, aby se tam hafan mohl pohodlně natáhnout, ale ne zas tak obrovský, že mu v něm nebude útulno a budete ho tam hledat lupou. Musí se tam dát pohodlně vlézt.

 

Nezpomeňte na další důležitou věc, štěňátko je tvor zvídavý, vše ochutnává, okusuje - zabezpečte proto všechny kabely, el. šňůry, různé přístroje, odpadkové koše, jedovaté rostliny a obecně vše, co by mohlo zničit či ochutnat a tím si způsobit zdravotní újmu. Doporučuji kleknout na "všechny čtyři" a takto prolézt místnosti, kam bude mít Váš nový rodinný člen přístup. Nejsnáze tak zjistíte, co je v této výšce přístupné, tím pádem potenciálně nebezpečné.

  

Další koutek by měl být na baštění. Tedy dvě mističky: na vodu a na krmivo. Omyvatelné, stabilní - buď těžká kamenina, nebo širší základna, aby se nic nevylévalo, když nemotorné štíně bude šlapat na okraj. A ideálně s protiskluzovou zábranou, aby pes nejezdil s miskou po celém pokoji. Docela se mi osvědčila i omyvatelná podložka pod mističkami. Přeci jen občas nám miláčci trochu nacintají a když baští jako ta naše, tak nám sem tam něco vypadává z tlamičky, nebo to vytlačíme z misky pryč.

 

 

Do mističek patří denně čerstvá pitná voda a samozřejmě krmení. Miminka od dobrých chovatelů dostávají domů pytlíček krmení, na které jsou zvyklé. Je na Vás, zda u něj zůstanete či postupně přejdete na jinou baštu. Vždy by to ale mělo být jídlo kvalitní. Já doporučuji superpremiové granulky. Štěňátko tak dostane vše, co potřebuje a nemusíte mít strach, že mu bude něco chybět. Naopak, kdybyste chtěli k takto kvalitnímu krmení cokoliv přidávat (mléko, tvarohy, vejce, maso…), tak tím uděláte akorát medvědí službu. Rozbijete výrobci jeho recepturu (na které dlouho pracoval a vyvíjel ji pro potřeby jednotlivých plemen) a můžete si zadělat na velké problémy u svého zvířátka do budoucnosti (příliš rychlý růst u velkých plemen, kdy ale růst svalů nestíhají kosti a klouby, přerůstání miniaturních plemen, trávicí problémy, potíže s kůží…). Nejvyšší řady rozhodně doporučuji v období růstu (tedy do roka u malých a středních plemen a roka a půl (až dvou let) u velkých a obřích plemen). V dospělosti lze např. z finančních důvodů slevit na třídy střední – tzv. krmiva premiová. Rozhodně nedoporučuji ekonomické třídy. To většinou ani kolem masa nešlo, je to jen tzv. zametená dílna se spoustou soji, soli a dalších nevábných produktů.

 

Pozor i na konzervy – ty také kupujte vždy jen od kvalitných výrobců, když už k nim musíte sáhnout. Granulovaná strava je však nejjednodušší, nekvasí (pokud nezaléváte vodou), dá se vzít všude s sebou i na výlety a stejně tak potom nebývá problém při přecházení na různé veterinární diety, je-li třeba. Ty jsou vesměs právě v granulích. Samozřejmě existují i konzervičky, ale jsou pak neúměrně dražší.

 

Jak často krmit? Miminko, která k Vám jde již domů, je plně navyklé od chovatele na pevnou stravu. Do 2 měsíců krmíme 5x denně, od 2.-3. měsíce 4x denně, od 3.-6. měsíce 3x denně a následně 2x denně. Doporučuji krmení 2x denně i v dospělosti. U větších plemen se tak snižuje riziko přetočení žaludku (nedostane velkou dávku najednou, ale rozděleně) a u menších se sníží překyselení žaludku a následné zvracení šťáv, které hrozí při delší hladovce u citlivých jedinců. Krmení 2x denně neznamená, že budete krmit dvě denní dávky;-) jedná se o jednu krmnou dávku rozdělenou na dvě části. A Kolik toho krmit? To se vždy dozvíte na pytli s krmením. U kvalitních výrobců tam naleznete tabulku, kde podle hmostnoti zvířete a věku dohledáte, kolik toho má dostat na den. Tuto dávku pak rozdělíte dle potřeby na více částí.

Čeho se vyvarovat v krmení? Lidé mají pocit, že zvíře strádá, když nedostane něco od stolu. Pokud budete krmit od stolu, zakládáte si na problémy nejen se zažíváním pejska, ale budete válčit s nevychovaným psem, co žebrá a vynucuje si své, když se chcete v klidu najíst – nepodporujte to, vykažde pejska na jeho místo a případné „dobroty“ mu dejte do jeho mističky, až poté, co sami dojíte. Rozhodně nedávejte kosti (ani drůbeží, štěpí se, zapichují do pater, mezi zuby apod.; ani jiné – dochází pak velmi snadno k ucpání a velmi nepříjemnéhu řešení na veterině, když už to neskončí přímo na operačním stole. V žádném případě nedávejte psovi čokoládu a čokoládové výrobky, je pro psy silně toxická! O slaných, sladkých a kořeněných jídlech se snad šířit nemusím, že rozhodně nejsou vhodná. Stejně tak nedávejte česnek (rádoby se to traduje jako „odčervovadlo“, ale je to omyl a navíc hrozí poškození psích červených krvinek), totéž platí o cibuli. Hroznové víno a rozinky mohou způsobit selhání ledvin a to již v malém množství – takže také zakázané ovoce! Pozor na vnitřnosti jako játra, slezinu a obdobně i mléko – způsobují průjmy! Stejně tak nekrmte psa kočičími granulemi (a naopak) – obě zvířátka mají odlišné nutriční potřeby a krmivo určené jinému druhu je zcela nevhodné.

Na 3. strakatém srazu jsme měla přednášku na téma Výživa a Toxické látky - takže se můžete inspirovat i zde po stažení prezentace http://www.uloz.to/xt55un8/csp-prednaska21-pdf  

 

 

Co tedy použít za pochoutky, když potřebujete zvířátko odměnit? Na trhu je spousty možností.

 Ty je třeba vybírat s ohledem na účel odměňování (asi nepotáhnete sušené ucho na cvičák jako odměnu za cvičení), preferenci chuti Vašeho mazlíka a v neposlední řadě i bezpečnost a kvalita. Některá zvířátka mají citlivější zažívání, tak je vhodné (samozřejmě i pro ostatní) vybírat pochoutky kvalitní a pro „citlivky“ vycházející z jehněčího, lososa, kachny atd.tedy dietnějšího masíčka.

Příliš nedoporučuji dětské piškoty, je to pro pejska příliš sladké, stejně tak jsou nevhodné kousky uzenin a dalšího lidského jídla. Pořizujte raději přímo pochoutky určené pro pejsky. Existují i pochoutky určené jak pro pána, tak pro psa, vycházející z filozofie, že pán baští vždy to lepší (aspoň dle hafana) – tyto pochoutky opravdu může baštit i páník, jsou určeny i pro citlivé psy a psy se sklonem k obezitě, kteří by moc pochoutek rozhodně baštit neměli. Pro výchovu štěněte budou pamlsky důležitou součástí. Pro výcvik venku doporučuji pochoutky, které se pohodně vejdou do tzv. pamlskovníku (což je pytlík na zavěšení na opasek).

Doplňky stravy jsou také dobrá věc. Ale nic se nemá přehánět. Pokud krmíte kvalitní baštu, zapomeňte na nejrůznější vitamínové preparáty, hrozilo by předávkování některých vitamínů, zejména těch rozpustných v tucích – A,D, E, K - ty se nemají jak z těla vyloučit. Výjimkou jsou preparáty např. na srst s vitaminem H (biotin), ten lze dle potřeby (např. v období zvýšeného línání, potížemi se srstí, po doléčení kožních chorob atd.) určitě použít. Větinou jsou tyto preparáty kombinovány se zinkem případně esenciálními mastnými kyselinami. Další preparáty, co stojí za zmínku jsou chondroprotektiva. Určitě užitečné. Pokud ale krmíte kvalitní granulky, většinou tam již nějaký přídavek chondroprotektiv je obsažen, hlavně pak v seniorských. Tyto preparáty se dají používat v období zvýšené zátěže na klouby (agility, závody...), po úrazech pohybového aparátu, u dospělých a starších i preventivně např. 2 kůry ročně (jaro, podzim). Pokud je již diagnostikován nějaký problém na kloubech (artroza, DKK, DLK, luxaca patelly), je vhodné podávat tyto přípravky celoročně. Na trhu je spousty možností, záleží spíš na Vaší a psí preferenci, zda je pro Vás pohodlnější tabletka, prášek či sirup.

Existují i další doplňky, například na zoubky - různé gely, co se právě mohou přidávat i do jídla (Orozyme), nebo sypké preparáty (Plaque Off) na změkčení a odstranění plaku. Žádné z nich však nenahradí kartáček, zubní psí pastu a pravidelné čištění.

Tím se dostáváme k tématu péče a „údržba“;-) Většina zdravých pejsků nepotřebuje nějakou velkou a zvláštní péči. Ale co bychom měli občas zkontrolovat jsou oči, uši, zuby, tlapky.

U očí si všímáme výtoků, ospalků, zarudnutí, otoky a mhouření víček atd. Při běžných ospalcích stačí na výplach Ophtal či Borová voda, pokud máte podezření na větší problém, raději sami nikdy nic nenasazujte a šupem k veterináři. Špatně zvolený lék do oka („zbylo mi tohle po mém zánětu spojivek, tak to lupnu psovi“) ho může výrazně poškodit a může dojít až k prasknutí, je-li narušená rohovka. Navíc již použité léky do očí, se znovu nepoužívají!! Vyhazují se po 28dnech od otevření. V případě nouze lze u lehčích zánětů použít Ophtalmoseptonex, pokud ale pes oko opravdu hodně mhouří, či jste si všimli nějaké tečky nebo šmouhy na rohovce (průhledná vrstva oka), tak raději nic a urgentně na pohotovost. Mohlo by se jednat o vřed na rohovce a hrozí prasknutí!

Do oušek doporučuji mrknout 2x týdně, zda se netvoří více ušního mazu. Někteří pejsci s tím mohou mít potíže, pak je rozumné pořídit rozpouštěč ušního mazu (výrobků na trhu je povícero – Nolvasan Otic, Otifree atd.). Tím pak stačí uši 1-2x za 14 dní přečistit. Přípravek nalejete do uší v dostatečním množství (aby pak pěkně „čvachtalo“ při promnutí báze ušního boltce), promnete a počkáte, až pes zatřepe hlavou. Tím on rozpuštěný maz s čistidlem vyklepe na vnitřek boltce a Vy pak vezmete chomáček vaty na prst (nikdy žádné štětičky do uší, špejle atd!!!!) a vytřete prstem tam, kam dosáhnete (boltec a záhyby). Nikdy nestrkejte nic do zvukovodu, to si může dovolit pouze veterinární lékař. Pokud se Váš pejsek bude o ouška příliš zajímat (drbat, třít o koberec, klepat hlavou), zkuste zvýšit frekvenci čištění ob den. Pokud nedojde do tří dnů ke zlepšení, vyhledejte veterináře, může se jednat o zánět, cizí těleso a další problémy. Samozřejmě, pokud je ouško hodně bolestivé již na jakoukoliv manipulaci, krvácí, či teče hnis, pes nosí hlavu na stranu, tak na nic nečekejte a k vetovi utíkejte ihned.

Dalším důležitým prvkem pro Vaši péči budou psí zuby. Je vhodné již od mala navyknout štěně na čištění zubů. Existují zubní pasty přímo pro pejsky (Pozor! Nikdy nepoužívejte lidskou zubní pastu, pes nemá problémy se zubním kazem, ale se zubním kamenem – tím pádem je složení pasty pro psy a pro lidi diametrálně odlišné! A ta člověčí by mohla způsobit pejskovi zažívací potíže), jsou zubní kartáčky na prst (pes je lépe snáší než klasické kartáčky na rukojeti), případně se dají použí měkké dětské kartáčky. Existují samozřejmě různé náhrady čištění jako všelijaké enzymatické plátky, kostičky atd., ale nic nenahradí čištění zubů.

A samozřejmě nebudeme zapomínat na psí tlapičky. Polštářky jsou citlivé na horký asfalt, posypovou sůl, snadno se poraní, pořežou atd. Problémy jsou patrné ihned – pejsek kulhá. Je třeba odlišit, zda je na vině „jen“ sůl mezi polštářky, kamínek, žihadlo či je problém na kostech a kloubech. Pořádně prohlédněte tlapky, meziprstí, zkuste, zda není volný nějaký drápek, pokud nenajde nic markantního, a kulhání přetrvává, vyhledejte odbornou pomoc hned. Objevit můžete i výrazný otok, hluboká poranění (bodná, řezná), nalomený dráp - se vším, s čím si nevíte rady, utíkejte na veterinu. Nesnažte se doma zvládat všechno. Končí to pak na mnohem delším a nákladnějším a samozřejmě i nepříjemnějším léčením, když něco zanedbáte, než když přijdete včas. K běžné údržbě tlapek stačí omýt vlažnou vodou po příchodu z venku, případně namazat Balzámem na tlapky – výborná věc na drobné odřeniny, lehký zánět, ochrana proti horkému asfaltu a v zimě před solí. K použití před, a pak i po vycházce – pomáhá hojit a ošetřovat. Hluboké a hnisavé rány samozřejmě patří do rukou lékaře. Nic nepodceňujte.

Občas zaslechnete, že něčí pes musí chodit na „kanálky“, „análky“, „žlázky“, se „zadečkem“ a podobné. Jedná se o anální žlázky, které se nacházejí vedle rekta na pozici 4 a 8 hodinového ciferníku. Jedná se o pachové žlázky, které produkují specifický sekret. Ten je za normálních okolností vytlačován při kálení s bobečkem ven a parfemuje ho. Pokud nám „něco“ nefunguje, či jsou žlázky ucpané (např. po průjmu), dochází k utěsnění vývodu a přeplnění. Pejsek nám tento problém dává najevo zájmem o svůj konečník – líže se, kouše se do kořene ocasu, „sáňkuje“ - tedy vozí se po zadečku. Pokud si netroufnete na vymáčknutí sami, určitě navštivte veterináře. Pokud problém podceníte a budete čekat, že se to „samo upraví“, pak vězte, že z toho pejsek bude mít pěknou a bolavou polízanici a ošetřovaní je opravdu nepříjemné. Dojde totiž k zanícení žlázek, někdy dokonce i k prasknutí s píštělí vedle konečníku. Nic vábného ani příjemného. Někteří pejsci potřebují vymačkávat žlázky co 4-6 týdnů. Je to individuální. Ale každopádně se musí ošetření řešit hned, jak se pes o tuto oblast začne zajímat!

Asi budete řešit dilema péče o srst. Jednak kartáčování a jednak koupání. Na krátkosrsté hafany toho platí méně:-) osvědčil se mi akorát Furminátor (nebo Groominátor), ani speciálními hřebínky a hřbílky se mi naši strakačku nikdy nepodařilo vyčesat. Co platilo na bígla, u stračenky pohořelo – ze srsti to zklouzlo bez jediného zachyceného chlupu. Na dlouhosrsté je tento geniální vynález také velmi vhodný. Dají se samozřejmě použít i kovové hřebeny, kartáče atd. Tam by mělo fungovat ledacos.

A co s koupáním? Nepřehánět. Pokud není pes vyválen v něčem hodně „voňavém“ či není od bláta od hlavy až k patě, není třeba šamponování. Většinou stačí omýt vodou „podvozek“, lehce vysušit a nechat doschnout v teple. Krástkosrstý strakáč je „samočistící“, většinou než dojdeme z nějakého blátivého zážitku domu, z čubiny všechno zklouzne a řečíme maximálně utírání pacek vlhkým hadrem. Totéž máme vypozorováno u bígla, takže obecně u psů s krátkou (hladkou srstí). Pokud už budete muset koupat – tak použijte šampon hypoalergenní, kterým se dá koupat i často (veterinář Vám určitě rád poradí, osobně doporučuji např. Dermilen).

Se srstí nám souvisejí i zevní parazité. Mezi nejčastější patří beze sporu blechy a klíšťata. Proti nim nám funguje mnoho různých přípravků různě. Existují spreje, šampony, obojky a spot-ony a nově i tablety. Jak se v tom vyznat? Rozhodně nedoporučuji šampony. Jsou vlastně na nic. Smyjete pouze parazity ze zvířete, ale to, že jich 95% máte v prostředí v podobě vajíček a larviček, tyto přípravky nerespektují. Takže Vám zas všechno na zvíře naskáče zpět a jste tam, kde jste byli. Se spreji je to vesměs to samé – např. Arpalit a spol., když už, tak třeba Frontline nebo Effipro, ty už mají trvalejší účinek – na blechy až 3 měsíce. Ale je hodně důležité správně sprej nadávkovat a aplikovat. Což nám lidé moc nečiní, a pak to nefunguje a vznikají odolné kmeny parazitů. Ideální jsou asi obojky a spoty (tzv. ampulky či kapičky za krk). Obojek má nevýhodu v tom, že ho zvíře musí mít neustále na sobě, což může být nepříjemné třeba, když s Vámi miláček spí v posteli. Některé jsou dost cítit. Ale zase vydrží většinou celou sezonu, a když koupíte ty správné, tak opravdu fungují. Pozor na levné obojky ze zverimexů – to jsou vyhozené peníze. Doporučuji např. Bolfo, Kiltix, Scalibor nebo Foresto. Asi nejpohodlnější je aplikace ampulek spot-on. Vykápnete celou ampulku (dle hmotnosti zvířete Vám ji veterinář pomůže vybrat) v linii krku a hřbetu do pěšiny na kůži a o nic se dál nestaráte. Jen pozor – nešamponovat, smyjete je, jelikož se tyto preparáty váží na kožní maz. Drží zhruba měsíc. Takže případné koupání naplánovat dle účinnosti. Když zvířeti jen osprchujete „podvozek“ vodou, ampulka drží dále. Zvíře by jen nemělo zmoknout cca první den po aplikaci. Samozřejmě jestli máte psa vodoucha, tak se účinnost obecně snižuje, ale to je i u obojků. Nejúčinnější jsou asi v poslední době tabletky. Mohou být na měsíc nebo na tři, na blechy (např. Comfortis) nebo i na klíšťata (Bravecto, Nexgard). Výhodou je, že můžete psa koupat, jak chcete, účinek se stálý. Nevýhodou to, že se parazit musí nasát trochy krve, aby do sebe dostal účinnou látku. Není však přisátý dlouho, takže riziko přenosu chorob je minimální. Spíše hrozí reakce na kousnutí jako takové, protože tabletka nemá repelentní účinky.

I přes obojek nebo ampulku se může nějaké to klíště zakousnout (to ale většinou jen povrchově a hned umírá, takže není problém s jeho odstraněním a nemusíte mít takový strach z přenosu nákaz). Nikdy klíště ničím nezakapávejte!! Vždy ho vytahujte živé, jinak se začne pod náporem různých olejů a vodiček dusit a „vyplivne“ do rány všechno, co v sobě má včetně borelií a dalších prima zárodků. Nešpeklujte nad tím, jakým směrem točit či netočit. Je to úplně jedno, stačí i vyviklat. Dobrým pomocníkem jsou kleštičky přímo určené na klíšťata – mají jemné ale pevné čelisti a velmi dobře se s nimi pracuje. Až poté, co klíště odstraníte, dobře ranku vydesinfikujte, ideálně nějakým jodovým preparátem.

Parazitů zevních je daleko více, ale většina z nich se diagnostikuje poněkud náročněji a také se náročněji léčí - to patří do rukou veterináře - např. ušní svrab (často chyceno od koček), kožní svrab, demodex....

A když už jsme zmínili zevní parazity, tak jsou na místě i parazité vnitřní. Jedná se o oblé a ploché červy, o jednobuněčné parazity jako giardia a kokcidie a další. Preventivně ošetřujeme pouze proti oblým a plochým červům (škrkavky, měchovci, tasemnice...) - to jsou ty obligátní tabletky 2x ročně (pro psí sběrače různých fujtajblíků i čtyřikrát do roka). Pokud se vyskytnou častější zažívací problémy typu průjmů či hlen nebo kapky krve na bobečku, doporučuji nechat udělat rozbor trusu (koprologické vyšetření) a dle nálezu se pak zvířátko přeléčí právě i proti případně nalezeným jednobuněčným parazitům. Kdo nechce cpát zvíře tabletkami, tak toto vyšetření – je-li negativní, nahrazuje odčervování. Takže se v tomto případě informujte u svého veterináře, zda je schopen tato vyšetření udělat (někteří trus posílají do laboratoří, ale vyšetření je celkem jednoduché, každý by ho měl zvládnout v ordinaci - je k tomu potřeba pouze odstředivka, flotační roztok a mikroskop). Na vyšetření ale nenoste pouze jeden bobeček, parazité se vylučují nepravidelně, takže se musí sbírat několik dní po sobě. Ideálně 5 dní – z každého dne odebrat z bobečku kousek velikosti lískového oříšku, vše skladovat v jedné sklenici a v lednici dole, kde je ovoce zelenina. Na vyšetření donést vše najednou.

Odčervuje se tabletkami, pastami a proti některým parazitům nám fungují také určité "kapičky za krk" (Stronghold, Advocate). Tabletku ani pastu nedávejte nikdy na lačno, vždy před tím dejte pejskovi pár soust jeho bašty, aby nebyl trávicí trakt tolik podrážděn.

 

Z prevencí je tu ještě další důležitá věc – očkování. Očkování se zahajuje již v ranném věku a jeho základ je důležitý pro celý život. Očkování jsou různá, lidé většinou znají „proti chorobám“ (chybně označováno jako trojvakcína, protože dnes je to „dalekovícevakcína“). Tato polyvalentní vakcína pejska chrání proti psince, parvoviroze, infekční hepatitidě, infekční laryngotracheitidě, parainfluenze a leptospiroze. U některých vakcín se může navíc nacházet i koronavirus (vakcína vhodná pro fenky do chovu). To je takový základ, který by každý pejsek měl mít naočkován, protože tyto choroby jsou vesměs smrtelné a neléčitelné. Dalším základním a hlavně povinným očkováním ze zákona je vakcinace proti vzteklině. Každý pes nad 6 měsíců musí být proti vzteklině očkován. Z dalších možností jsou očkování proti borelioze (vřele doporučuji, promořenost klíšťat u nás je již docela velká), proti tetanu (hlavně pro psy, kteří se budou pohybovat u koní či na koňských pastvinách), proti plísním (řeší se většinou při výskytu patogeních plísní u daného jedince), proti herpesviru (u chovných fen pro ochranu plodů před tímto pro ně nebezpečným virem). Existuje i speciální vakcína do nosu – kapička, proti „psincovému kašli“ (proti bordetele a parainfluenze) – velmi doporučuji u pejsků, co chodí na výstavy, cvičáky, závody a další akce, kde je spousty psích kamarádů a tato choroba se mezi nimi velmi rychle a snadno šíří. Každé očkování má své vakcinační schéma, začíná se s ním v různém věku a různě se přeočkovávají. Potřebné informace se dozvíte u veterináře.

 

Co pořídit dále? Určitě nějaké hračky, ale pozor! Štěňátka všechno ráda koušou, ochutnávají a olizují. Takže jen bezpečné, obtížně zničitelné hračky. Pozor na skleněná očička u plyšáků, výčnělky gumových a plastových hraček, pískátka – vše se dá hravě ukousnou, spolknout a malér je na světě. Pro tyto případy také doporučuji mít v psí lékárničce (kterou se budu zabývat níže) 3% peroxid vodíku, a pokud zbaštíme něco nekalého, co by mohlo dále ve střívkách udělat problém (ať už hračky, jedovaté rostliny,či krysí jedy), je tu právě peroxid na první pomoc – k vyvolání zvracení. Na kilo pejska se dává asi tak 2ml peroxidu. Pozor ale!! nevyvolávat zvracení u ostrých předmětů (mohly by poškodit jícen cestou zpět) a žíravin – tam je nutný urgentní zásah veterináře!

Pro malá štěňata bych jako hlavní hračku doporučila adekvátní bavlněný uzel a odolné hračky z tvrdé gumy na kousání. Dobré jsou i buvolí kosti, ale doporučuji určitě spíš ty větší, aby nehrozilo ukousnutí hlavice a spolknutí. Naší strakatici kupuji ty obrovské – 25-30cm.

Dále bychom se měli podívat na obojky a vodítka. Pro páníka je asi nejdůležitější, aby obojek slušel. Ale podstatné je psí pohodlí. Neměl by škrtit, tížit, škrábat, měl by být dostatečně pevný, aby se nepřetrhl při zatáhnutí na vodítku, ne snadno přetažitelný přes hlavu, aby se pejsek z obojku nevyvlékl. Jiný obojek použijete na procházku, jiný na cvičák a jiný na módní přehlídku. Na cvičáku Vám asi doporučí stahovací řetízkový obojek. Pro běžné nošení se mi osvědčil obojek nylonový, vypolstrovaný, na přesku, ale hlavně systém, který přesku obchází a tah je tak rozložen mimo ni, tudíž nehrozí rozepnutí. Někteří pejskové mají citlivější krční páteř či průdušnici a musejí tak chodit na různých kšírkách. I těch je mnoho druhů a typů. Je třeba vyzkoušet, který bude vyhovovat právě Vám a Vašemu zvířátku. Naštěstí dnes je většina obojků i kšírek nastavitelných, takže si je doupravíte přímo dle potřeby na svém miláčkovi. Pro problémové pejsky (tahání) existují i různé vynálezy, které proti táhnutí bojují – postroj proti tahání, ohlávky… S výběrem určitě poradí veterinář, či instruktor na cvičáku.

Co se vodítek týká, i zde je výběr obrovský. Co příliš nedoporučuji, jsou vodítka flexi (samonavíjecí), jimi jen podporujete tahání psa, pes se hůře ovládá. Dobré je klasické vodítko a ještě lepší tzv. přepínací – máte tak širší škálu délky vodítka, můžete si ho upoutat kolem pasu, či hrudníku, když potřebujete volné obě ruce. A máte-li pejsky dva, určitě se Vám bude hodit rozdvojka;-) nebudete tak bojovat s dvěma vodítky.

Když už jsme u vodítek, tak co budeme potřebovat ještě ven? Určitě pytlíčky na psí „výtvory“. Určitě nikdo do nich rád nešlape. Udržujme tedy naše prostředí čisté, ať mají osoby psy nenávidějící co nejméně argumentů. Dále pak je důležitý určitě košík (náhubek) – zvláště pokud se chystáte do městské hromadné dopravy. Určitě se hodí i pamlskovník. Zvláště v začátcích, kdy potřebujete často štěňátko odměňovat za správně provedené úkoly (zastavení na přechodu; když hodné zůstane uvázané před obchodem; na cvičák). Pokud se chystáte někam dál, tak určitě budete potřebovat vzít hafanovi vodu – existují přímo cestovní lahve kombinované s mističkou – velmi praktické. Nebo také nylonová skládací mistička a malá pet flaška zajistí stejnou funkci. Na ještě delší výlety budete potřebovat něco na granulky (zde se dostáváme k jedné z výhod granulí, nasypete a jdete;  neřešíte, jestli se konzerva zkazí otevřená v teple, či jestli s sebou budete tahat vařič, hrnce, maso a těstoviny). Na skladování granulí existují různě velké vaky a zásobníky. Pokud cestujete autem, je důležité zvíře v autě zabezpečit (dnes již povinnost) – buď ochranná mříž oddělující prostor kufru od zbytku auta, speciální ochranný autopotah, přepravní klec či přepravka a pokud pejsek cestuje na zadních sedačkách, tak je nutný postroj a úchyt do pásů. Určitě se hodí i nějaká deka, která bude plnit funkci dočasného pelíšku (já takovou vozím v autě neustále, vždy se hodí, ikdyž třeba ne zrovna pro psici:-)). Nezapomínáme na jednu veledůležitou věc: NIKDY!!! Nenechávat psa v autě na sluníčku (i kdyby bylo venku chladno), auto funguje jako skleník a velmi rychle se uvnitř na slunci zvyšuje teplota!!! Pejskovi hrozí ošklivá smrt z přehřátí!!

A ještě tu máme cestování do zahraničí – zde je nutné mít psa očipovaného a mít vystaven mezinárodní Europas. Po Evropské Unii není problém vzít psa a pas (s potvrzeným a platným očkováním proti vzteklině!!!) a vyrazit. Pokud se chystáte mimo EU, informujte se nejdříve na příslušné ambasádě, zda není potřeba ještě něco speciálního (někde vyžadují klinickou prohlídku před odjezdem, jinde ošetření proti ektoparazitům a echinokokoze, nebo vyšetření protilátek na vzteklinu). Do jižních zemí určitě doporučuji pejska ošetřit proti dirofilarioze (tzv. srdeční červivosti – tohoto nebezpečného parazita přenáší krevsající hmyz) – není to nic složitého, jedná se o „kapičku za krk“, která bude Vaše zvířátko chránit měsíc (nejen proti dirofiláriím, ale i proti blechám, svrabu a zároveň ho odčerví proti oblým červům).

Pozor! Letos (léto 2011) skončila možnost vycestovat jen s tetovaným pejskem (a pasem samozřejmě), dnes i hafan s tetováním musí mít čip! Europas není možné vystavit bez čipování, zvíře musí být nezaměnitelně označeno (na přechodnou dobu platilo právě i tetování - číslo které je přiděleno Kynologickou unií danému jedinci s PP), aby mu mohl být přidělen pas. Čipy a pasy jsou evidovány v Registrech, takže je pak možné i takto označenému zvířeti, když se ztratí a najde jinde (čtečkou se zjistí číslo), dohledat majitele a dojte tak ke šťastnému shledání:-) Čip je takové drobné  skleněné "zrnko rýže" (uvnitř má uložené číslo), které se aplikuje pod kůži zvířeti na levé straně krku. Je z nedráždivého materiálu, takže nevyvolává žádné potíže. Nijak to nebolí, aplikace je většinou snášena mnohem lépe než např. očkování. Čip a pas Vám zařídí akreditovaný veterinář. Je to otázka chviličky. Nejdelší je vyplňování všech těch papírů okolo:-)

Máte registrovaný čip??

Pokud máte své zvíře označené čipem (většinou již od chovatele, pokud není čip nahrazen tetováním), zkontrolujte si, zda je registrován alespoň v jedné z databází čipů. Buď to již udělal chovatel na své jméno (pak Vám doporučí si v daném registru pejska přeregistrovat na sebe) nebo Vám při předávání štěňátka krom smlouvy dá i registrační kartu od čipu a vysvětlí, kam a jak zvíře zapsat (své odchovy na to upozorňuji). V případě, že máte zvíře tetované (dnes již spíše výjimka) a budete chtít vycestovat do zahraničí, tak od r. 2011 stejně musíte své zvíře pro cestování očipovat. Čip Vašemu zvířeti aplikuje veterinář a stejně jako chovatel čip registruje sám (a pak Vám to řekne) nebo Vás upozorní, co kam odeslat, aby zvíře bylo v té správné databázi.

Prosím, nezapomínejte na to a ani to neodkládejte!!! Čip, který není v žádném registru, není možné dohledat. Tzn. když se zvíře zaběhne, tak je sice hezké, že má čip, ale po jeho přečtení a snaze najít v on-line databázích kontakt na majitele jsme neúspešní, protože se nikdo neobtěžoval zvíře do registru zapsat. Takový čip je pak k ničemu. Jen "kovové zrnko rýže" pod kůží, které neplní svůj účel kvůli lenosti nebo zapomnětlivosti člověka. A pak je velmi těžké dát zpět dohromady zaběhlé zvíře s jeho páníčkem.

 

Příklady registrů

(dle čipů jsou registrace zdrama, či za drobný poplatek, ale jsou celoživotní!). Osobně doporučiji zadat čip do co nejvíce databází. Bohužel, většina mezi sebou nespolupracuje, tak ať je větší šance čip v některém nalézt. Některé jsou propojeny s PETMAXXem – mezinárodní databází.

 

http://www.narodniregistr.cz/ (nejznámější; Datamars, LifeChip zdarma, ostatní 170,-; napojeno na PETMAXX)

 

http://www.backhome.cz/ (nejznámější; zdarma; napojeno na PETMAXX)

 

http://www.iftaregistr.cz/ (zdarma)

 

http://www.identifikace.cz/ (240,-)

 

https://www.cipy-znamky.cz/ (15-20,-)

 

http://www.cipy.cz/registr.html (160,-)

 

 

No a občas se nám pro většinu hladkosrstých a z bytu poněkud rozcapených blafáčků hodí i nějaký ten obleček. Nejsem zastáncem kde jakých „skopičin“ – tedy latexových sukýnek, lacláčků a tíleček, ale funkční svetr, vesta a pláštěnka se občas mohou hodit. Zvlášť tady u nás na severu:-)

Doma ale i na cestách je určitě nezbytná psí lékárna. Co do ní patří? Určitě desinfekce – nějaká neštípavá, s širokým účinkem působnosti (proti virům, bakteriím, plísním). Za ideální považuji Alfadin (z lidské lékárny totožná Betadine). Ředí se do vody, do barvy slabého čaje – hodí se k ošetření ledasčeho, i např. k výplachu předkožky u psa, když trpí výtoky, ošetření ran, abscesů, odřenin, desinfekce po klíštěti… A něčím ji musíme nanést, takže gázové čtverce. Určitě nepoužívejte buničinu nebo vatu, zanechávají v ráně žmolky a vlákna. Občas je třeba něco převázat, abyste psa s krvácející ranou dopravili na veterinu, hodí se výše zmíněný gázový čtverec na zakrytí rány, omotání vatovým postrovacím obvazem a to všechno převázat buď obyčejným obinadlem nebo elastickým barevným (pozor na přílišné utažení) např.Coban, Copoly.... Pokud je rána na těle, lze krytí fixovat tzv. prubanem – jedná se o pružný hadicový obvaz, který v lékárně seženete v různých velikostech. K upevnění obvazů se vhodná běžná leukoplast. Samozřejmě tyto materiály musíme něčím ustřihnout, takže nůžky a určitě se hodí i anatomická pinzeta (bez zoubků na konci, jen s drážkami) na vytahování ledasčeho odkudkoliv. A nezapomeneme ani na pinzetu na klíšťata, kterou jsem zmiňovala výše. Samozřejmě se hodí i latexové rukavice. Na drobné ranky či odřeniny můžeme lokálně použít i odvary z bylinek (nejlépe řepík či zlatobýl, heřmánek jen na dobře větrané plochy, nepoužívejte ho do záhybů, podporuje růst kvasinek), k hojení lze využít i Dermazulen či Infadolan. Náležitosti pro ošetření očí a uší jsem zmínila výše (Ophtal, Borová voda, Ophtalmoseptonex, Otifree). Většinou, když se pejskovi utvoří něco na kůži, začne se škrábat, lízat a kousat a tím si zánět velmi lehce rozšíří do obrovských rozměrů - takže v těchto případech první věc co udělat, je postižené místo zbavit srsti (ostříhat, oholit stříhacím strojkem, aby k němu mohl vzduch), ošetřit desinfekcí nebo bylinkami a zabránit lízání (zas by ale rána měla dýchat) - takže na nohu bavlněná ponožka, pruban, nebo Alžbětin límec (takový ten "kornout").

Co zvířátka trápí krom drobných poranění, která zvládneme doma? Samozřejmě různé trávicí potíže. Když se objeví zvracení nebo průjem, je nejdůležitejší hladovka (u štěňat 6-12 hodin, u dospělých 24 – 48 hodin). Vodu podávat dávkovaně, po troškách, aby se pejsek nepřepil a vše zas nevyzvracel. Pokud má „jen“ průjem a nezvrací, lze použít Smectu či živočišné uhlí. Doporučuji spíš tu Smectu, máme tak kontrolu, zda se v trusu neobjevuje krev, což po živočišném uhlí a jeho černém zbarvení pak uvidíte dost těžko. Na středního psa se dá použít 3x denně 1 sáček Smecty – rozředit do 10ml stříkačky a podat (na pytlíčku píší do 50ml, ale to je pro lidi a vězte, že budete mít problémy leckdy již s těmi 10ml). Dobré je mít pro zažívací potíže doma i nějaká probiotika, dělají se v pastách, prášku… (např. Probican, pejskům celkem chutná). Pokud se zvracení a průjem ustálí, měli byste pejska rozkrmit něčím dietním, ideální jsou opět speciální granulky, k tomu určené. Dělají malé pytlíčky (seženete na veterině), takže ideální pro začátek diety a když není problém, tak asi po 3-5ti dnech na přísné dietě (nic jiného!!) postupně cca během 3 dnů přejdete na normální stravu, co Vaše zvířátko jí. U hraček jsem zmínila peroxid vodíku pro vyvolání zvracení, když pes pozře něco nekalého, co by mohlo způsobit následné potíže. Pokud si nejste jisti, zda ho použít či nikoliv, raději brnkněte veterináři a zkonzultujte to. Stejně tak, jakmile se v průjmu či zvracení objeví krev či hlen, nebo je zvracení úporné a časté, na nic nečekejte a utíkejte k lékaři. To už jsou většinou třeba injekční léky a antibiotika. Zvířátku hrozí dehydratace a celkové postižení organizmu.

NIKDY!!!! Nedávejte pejskovi své léky v domění, že co pomůže Vám, pomůže i jemu. Rozhodně ne po předchozí konzultaci s veterinářem, jsou léky, které se dají použít i ve veterinární medicíně (výše zmíněné), ale je jich málo a veterinář o nich ví, takže raději zavolejte, než něco podáte. Hlavně nedávejte žádné léky proti bolesti - burfeny, ibalginy a pod. Těmi můžete zvíře zabít! Selhávají jim ledviny a mohou vykrvácet do střev. Na bolest mají zvířátka své vlastní, šetrnější léky.

Ještě se zmíním o specifických odlišnostech a potížích obou pohlaví.

Asi všichni tušíte, že fenka hárá. Cyklus probíhá většinou 2x ročně, ale najdou se i takové, které hárají 1x nebo i 3x ročně. Toto většinou třítýdenní období je hodně náročné hlavně na psychiku páníčků, protože čubinka většinou neposlouchá, má tendence utíkat a Vy máte strach z nechtěného nakrytí. Opravdu to nepodceňujte a fenku bedlivě hlídejte a mějte celou dobu na vodítku. Ani sama na zahradě není v bezpečí, psí Don Juani se dokáží podhrabat, přeskočit či si poradit i přes plot;-) V době hárání je vhodné nasadit fenečně tzv. hárací kalhotky, pokud nechcete mít od krvavých kapiček zaneřáděný celý byt. Doporučuji místo přiložených pidivložtiček použít klasické dámské slipové vložky, fungují daleko lépe (otvor v kalhotkách  na minivložku málokdy sedí tam, kde by měl). V období cca 2 měsíce po hárání se u některých fenek může objevit tzv. falešná březost a spouštění mléka. Je to fyziologické, fenka se tak chystá na štěňata, ikdyž žádná nečeká – jedná se o pozůstatky ze smečkového chování, kdy jsou samičky ve skupině hormonálně synchronizovány (asi jste si všimli, že fenky které jsou často pohromadě, hárají ve stejném období), je to kvůli tomu, že když má vůdčí samice mláďata a něco by se jí stalo, kojení převezme některá z tet, protože jsou ve stejné fázi cyklu a tvoří mléko také. V běžném životě je to ale trochu obtěžující a pro fenečku někdy i potenciálně nebezbečné. Je třeba hlídat, aby mléčná žláza nebyla horká, silně oteklá, rudá a bolestivá (tyto stavy většinou doprovází i celkově změněný stav zvířete) – to se pak jedná o zánět mléčné žlázy (mastitis) a jsou potřeba celková antibiotika a další léky. Pokud čubinka „jen“ nosí hračky, hrabe pelíšek, po zmáčknutí cecíčku teče mléko, tak prvním opatřením je změna režimu – zvířátku zkrátka zamotat hlavu, aby přestalo myslet na imaginární štěňátka. Dát např.den hladovku, změnit místa a čas procházek, sebrat hračky, být přísní. Rozhodně čubinku „nedojte“ a nenechte, aby se sama vysávala (podporujete tím další produkci mléka). Pokud se stav do týdne nezklidní, hlavně neustane sekrece mléka, je na místě vyhledat veterináře, který Vás vybaví lékem na potlačení sekrece mlíčka. Tyto stavy se opakují po každém hárání, dochází tak k vyššímu riziku vzniku nádorků na mléčné žláze.

Dalším strašákem nekastrovaných fenek je zánět dělohy (pyometra) – obvykle se objevuje 2 měsíce po hárání a souvisí s hormonálními změnami na děloze. Fenečka je smutná, více pije a močí a často má hnisavé výtoky (jedná-li se o formu otevřenou; uzavřená je zrádná (výtoky nejsou patrné) a tím pádem daleko nebezpečnější, takže nepodcenit toto období a při jakékoliv změně zdravotního stavu navštivte veterináře) – jedná se o vážný stav, který je nutné řešit urgentně!

Pokud neplánujete s fenkou chov, doporučuji kastraci. Vyhnete se výše zmíněným komplikacím a potížím. Je třeba vědět, že se někdy u kastrovaných fenek ve vyšším věku může objevit inkontinence moči (většinou velká plemena), to je ale dobře zvládnutelné medikamentozně. Rozhodně však převažují pozitiva nad negativy.

A zapomeňte na pověru, že čubinka musí mít alespoň jednou za život štěňata, to je absolutní omyl - nemusí;-) Žádnou zdravotní újmu jí tím nezpůsobíte. Pokud uvažujete o štěňatech, dobře vše rozmyslete. Uchovění fenky s PP není žádná legrace, ani levná záležitost a zprovoznění Chovatelské stanice také ne. A že uvažujete o miminkách bez PP? Velmi dobře to zvažte! Spojením rodičů, kteří nejsou uchovněni, tedy nemají různá vyšetření, zkoušky, výstavy, bonitaci atd., může mít potomstvo spousty vad. Dále pak - máte dostatek zájemců? Počítáte s tím, že Vám můžou některá miminka také zůstat doma? Pokud je nechcete dát lidem, o kterých je Vám fuk, jak se o Vaše "děťátko" postarají, kde bude žít, v jakých podmínkách... Tak vězte, že to rozhodně není jednoduché!

A že by samečci neměli potíže? Kdepak, mají. Pokud v pokolí hárají fenky, psí kluci utíkají, tím pádem hrozí úrazy, nebo obtěžují okolí štěkáním a vytím. Trápí je záněty předkožky (vak, ve kterém je uložen penis) – projevující se výtoky, až s krví (pozor,  odlišit od zmnoženého smegmatu – což je maz (bílé až žlutavé barvy, fyziologicky příptomný ve předkožkovém vaku, vyšší produkce bývá díky hormonům, pokud v okolí pejska hárají fenky). Zánětlivý výtok je zbarven až do zelena (hnis), páchnoucí, pes se neustále líže, je mu to nepříjemné. Lehčí záněty se dají zvládnout výplachy předkožkového vaku slabým, vlažným(!!) roztokem Betadiny (Alfadiny). Dále psí pány trápí prostata – nejčastěji tzv. benigní hyperplazie (nezhoubné zvětšení) pod vlivem hormonů, často spojené se zánětem prostaty a následným zánětem močového měchýře. Pejsek často močí, někdy i obtížně, s krví, kálí tenký trus (zvětšená prostata tlačí na střevo, takže při zasušeném, zejména kostním trusu hrozí ucpání nebo vznik hrázkové kýly). Dále s hormony souvisí nádorky kolem konečníku, často praskají, sice nezhoubné, ale hodně nepříjemné. Stejně tak „nadsamci“ bývají občas hůře zvládnutelní, může docházet ke konfliktům v rodině, k potyčkám s ostatními psy. Dalším problémem jsou tumorky na varlatech, které jsou většinou hormonálně činné, takže ovlivňují organismus celkově. Řešením všech těchto problémů je pouze kastrace – chemická (účinek tak půl roku) nebo chirurgická (celoživotní klid), takže také – nede-li pejsek do chovu, je vhodné ho vykastrovat. Kastrovat byste rozhodně měli psa, který nemá jedno nebo obě varlata sestouplé do šourku. Takové varlátko, co nemá správnou teplotu, se snadno zvrhne v nádor a problém je na světě (viz výše). Takový pes ani nesmí do chovu, protože kryptorchismus (nesestouplé varle (varalata)) je dědičný.

Přednášky ze setkání ČSP: něco pro Vaše vzdělání, pokud máte zájem :-)

prevence: http://uloz.to/xxctZbpc/prevence-csp-ppt

srdce a srdeční vady: http://uloz.to/x1CToUX8/srdce-ppt

výživa a intoxikace:http://www.uloz.to/xt55un8/csp-prednaska21-pdf

první pomoc: http://uloz.to/xZU9ECnZ/prvni-pomoc-csp-pptm nebo v PDF http://uloz.to/xvfwfVSq/prvni-pomoc-csp-pdf

 

Děkuji, že respektujete autorská práva! Nemám nic proti šíření odkazu na tuto stránku či odkazů na přednášky, ale nekopírujte, prosím, text a obrázky bez mého vědomí. Obojí podléhá autorskému zákonu! Děkuji.

TOPlist